Vážení čtenáři,

Tyto stránky se teprve připravují, nicméně alespoň v několika bodech uvádíme o co v tomto projektu jde:

Strana Ježíš je Pán je nenáboženským projektem na společensko politickém poli. Podobně jako třeba nenáboženský muzikál Jesus Christ Superstar na poli muzikálů.

Nabízí soubor myšlenek a alternativních přístupů k různým společensko politickým otázkám přičemž takřka ke každému tématu je uveden nějaký citát nebo myšlenka Ježíše.

Několik příkladů:

1. Tvorba reforem a řešení různých společenkých otázek

Ježíš: "Hledejte a naleznete"

Dnes je obvyklé, že když vládní strany řeší nějaký problém, tak tyto věci řeší jakýsi úzký okruh vyvolených, což má za následek, že jen zřídka se nalezne nějaká všeobecná spokojenost. Čím to je ? Mám za to, že to je částo tím, že hledání toho spravného člověka či skupiny, která by daný problém nejlépe vyřešil se nedělá pořádně. Respektive vůbec. Příklad: Řekněme, že je dům a v něm 10 místností a potřebujeme v něm něco najít. Pokud budeme hledat jen třeba ve dvou místnostech je šance nalezení mnohem menší, než když budeme hledat v místnostech všech i v těch do kterým bychom neřekli, že se daná věc může nacházet. Proč tedy, když potřebujeme udělat nějakou reformu nebo vyřešit nějaký společenký problém, nevyhlásit všeobecnou soutěž, do které se může přihlásit v podstatě kdokoliv. Vládní strany budou pak zodpovědné za správné zadání podmínek soutěže  a za řízení postupného vyřazování nevhodných návrhů. Řešitelé by mohli své koncepce presentovat také například v nějakém televizním pořadu. Nakonec se o hlasy poslanců může ucházet ne jen jedno řešení, ale řešení dvě nebo tři. Poslanci by tak nevolili ano nebo ne, ale volili by třeba A nebo B nebo C. Možná je to naivní myšlenka, ale rozhodně by to hledání toho nejlepšího bylo poctivější a možná by pak nebylo tolik zatvrzelých kritiků, neboť každému by se mohlo říct: Proč si se nepřihlásil, když se vyhlašovala soutěž ? Mohl si přijít se svým řešením. A vzpomeňme si na pohádky: Když chce král opravdu něco vyřešit, nespoléhá se na své rádce, kteří stejně vždy napůl myslí na sebe, aby si udrželi své postavení, ale vyhlásí po zemi soutěž, že se hledá chytrý honza, který příjde s nějakým geniálním nápadem. Honza totiž není zatížený snahou udržet si moc ( moc nemá a po ni netouží), ale jde mu o to, aby ukázal svůj důvtip.

2. Korupce

Ježíš ( v modlitbě Otče Náš ): " ... neuveď nás v pokušení ... "

Korupce je specifický trestný čin narozdíl od jiných, že v něm mohou existovat případy, kdy daný člověk, který třeba podlehne pokušení korupce, nemá vůči komu cítit výčitky svědomí. Představme si situaci, kdy za úředníkem, který může mít zásadní vliv na tom, kdo získa nějakou zakázku, příjde podnikatel a narovinu řekne: Podívejte se, když dostanu tuto zakázku, vydělám deset miliónu a tak mi nevadí, když jeden věnuji Vám. Úředník nejdřív razantně odmítne, ale pak nad tím přemýšlí a zjistí jednu zapeklitou věc: Komu vlastně ublížím, když ten miliǒn vezmu ? Tomu podnikateli ? On sám mi to nabízí. Státu, potažmo daňovým poplatníkům ? Ta cena za zakázku by byla stejná tak či tak. Jiným soutěžícím ? Stejně tento podnikatel je nejlepší a vybral bych ho tak či tak. A najednou úředník dojde k závěru, že vlastně jedninému komu ublíží je sobě a své rodině, když to odmítne, protože nevezme něco, co vlastně nikomu neublíží. Na jedno však v tom přemýšlení zapomene. Takto totiž člověk začne pomalu a jistě narušovat (anglicky corrupt - narušit ) svůj charakter a zásadovost a tak postupně se z něho může stát člověk, který bere úplatky v případech, kdy to skutečně ubližuje jednak státu nebo dalším soutěžícím. A těch je případů je většina. Nicméně jde o to, že mohou být případy, kdy to pokušení je tak obrovské, protože není vůči komu cítit výčitky svědomí, že skutečně jen málokdo odolá. A tak ta správna cesta, jak toto řešit je prevence a nikoliv represe, tedy hledat a vytvářet takové pravidla, která způsobí, že daný úředník není do pokušení vůbec uveden. Příklad: Představme si hladového člověka, kterého zavřeme do kuchyně, kde je spousta jídla a řekneme mu: To jídlo tady není spočítané, ale nic by sis neměl vzít a pak za ním zavřeme dveře. Kdo si nevezme ? Dřív nebo později si vezme úplně každý i ten nejšlechetnější, protože si řekne: "Nebudu přece blázen". A tak jestli nechceme, aby se něco z kuchyně bralo, neposílejme tak člověka hladového, řekněme mu, že je tam všechno spočítané  a nezavírejme za ním dveře, aby bylo vidět, co děla. A nevezme si vůbec nikdo.

3. Sliby chyby

Ježíš: " ... nepřisahejte při nebi ani při zemi, protože nemůžete způsobit, aby jediný váš vlas zbělel nebo zčernal, nepřisahejte vůbec ... "

Jistě známe z předvolebním mítiků a letáků jak se na nás valí spousta silných slov, jak se vyřeší to či ono, jak se pomůže tomu či onomu a nakonec většinou jsou lidé jen zklamaní a nadávají, jak byli podvedeni. Kde je chyba ? Je to tím, že ti, co sliby dávali, by byli tak zlí a schválně je pak nechtěli plnit ? Určitě ne. Jde o to, že je pak plnit z nejrůznějších důvodů nemohou. Prostě člověk je ve věcech toho, co může zaručovat  a slibovat do budoucna hodně malý pán. Politici podlehnou pokušení dělat ze sebe něco víc, než ve skutečnosti jsou a mohou, aby tak vypadali, že jsou "jako Bůh" . Samozřejmě, něco politik říkat musí, co by chtěl dělat, ale u každé věty by měl přidávat pár slovíček typu: " ... když to dobře půjde ... ", " .... když se bude dařit ..." Když takto bude mluvit a pak se něco nebude dařit, mnohem méně lidí se bude cítit podvedeno, protože budou vědět, že člověk je jen malý pán.

4. Soudnictví

Ježíš: " ... nesuď, abys nebyl souzen... já nesoudím nikoho ..."

Když je nějaký člověk souzen a odsouzen, pak obvykle uslyší například tuto větu: Pane, paní, jste vinen a odsouzen k trestu odnětí sbobody na dobu 5 let. Co je však pak zvláštní, že když se ve věznici někoho zeptáme, za co tam sedí, téměř všichni řeknou, že nic neudělali, že je to omyl. Nikdo to nechce přiznat. Proč to tak je ? Oni totiž mají v něčem určitou pravdu, otázka skutečné viny je totiž mnohdy mnohem, mnohem složitější a kdybychom byli poctiví v hledání toho, kde špatné skutky začínají, pak zjistíme, že jednoduše v tom, že lidé nemilují druhé stejně jako sebe, ale tohle je problém snad úplně všech lidí. Jasně, pořádek musí být, soudit se musí, jinak bude anarchie, o tom není pochyb, ale mnohem správnější a čistější by bylo, když už soudit musíme, soudit špatné skutky a nikoliv člověka. Jak se to myslí ? Psychologicky vzato, co bude pro Vás lepší když něco uděláte špatně, když uslyšíte slova typu: Jsi špatný člověk anebo slova typu: To, co jsi udělal bylo špatné ? Mnohem lepší je slyšet, že to, co jsem udělal bylo špatné a ne, že jsem špatný člověk.Proč ?  Protože pocit odsouzení je na člověka destruktivní a ničím nepomůže.

A tak místo věty: "Pane, paní, jste vinen a odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu 5 let." by bylo mnohem čistější, správnější a vedoucí k případné nápravě říct například toto:

"Pane, paní,neberte to prosím osobně,nechceme Vás jako lidskou bytost soudit, to nám nepřísluší, nicméně ten skutek, který se skrze Vás stal, společnost hodnotí jako nebezpečný a tak ji nic jiného nezbýva než uskutečnit opatření týkající se Vaší osoby a to takové, že Vám bude odebrána možnost svobodného pohybu na dobu pěti let"

Spravedlnosti se tak učiní za dost a zároveň člověka nesoudíme, ale jeho skutky.

Zpracování k dalším otázkám bude přidáváno postupně později ...

Zdenek Macura

kontakt:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript